Koncem dvacátého století došlo k bouřlivému rozvoji informačních technologií
a výpočetní techniky. Jednou z rychle se rozvíjejících oblastí se stal i
internet, síť propojující počítače na celém světě.
Tato semestrální práce se zabývá možnostmi připojení se k této síti z
hlediska běžného uživatele. Porovnání těchto možností je rozděleno
podle toho, zda je připojení realizováno pomocí datového kabelu nebo bezdrátově
a u všech byla snaha nastínit základní principy jejich fungování a uvést
orientační cenu a některé poskytovatele v rámci České Republiky.
Před vlastním výčtem možností připojení se ještě zastavíme u stručné
historie internetu:
Internet začal vznikat koncem šedesátých let ve Spojených státech v důsledku
panující studené války která hrozila přerůst ve válku jadernou, při níž
by došlo ke zničení stávajících komunikačních sítí a v zemi by zavládl
chaos. Organizace RAND corp. dostala za úkol vytvořit projekt počítačové sítě
spojující nejdůležitější vládní a armádní instituce. Jedním z hlavních
požadavků byl, aby síť nebyla centralizovaná a mohla dále fungovat i při
vyřazení některé z jejích částí.
V roce 1964 vydala RAND corp. publikaci "On distributed communication networks"
ve které jsou popsány principy distribuce dat v počítačových sítích pomocí takzvaných paketů, které
nejsou závislé na určitém řídícím počítači. Pro potřebu komunikace v
této síti vznikl protokol NCP (Network Control Protocol).
Vznikající síť byla nazvána ARPANET a koncem roku 1969 ji tvořily čtyři
počítače. Jejich počet stoupl do roku 1971 na patnáct, o rok později na
dvaatřicet a v roce 1973 se k ARPANETu připojily uzlové počítače v Anglii
a Norsku. Hlavním využitím sítě se stala elektronické pošta a elektronické
konference (první byla SF-LOVERS zabývající se tématikou sci-fi). Připojení
k síti bylo uskutečněno pomocí telefonní linky a modemu
Po vynálezu mikročipu v sedmdesátých letech došlo k nárůstu využití počítačových
technologií. Vznikaly i další sítě, takže se zanedlouho k ARPANETu připojila
i řada univerzit a výzkumných pracovišť
Vzhledem k nárůstu uzlových počítačů počátkem osmdesátých let se
dosavadní protokol NCP ukázal být jako nedostatečný a byl proto nahrazen
protokolem TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Protocol) která se
používá dodnes. Kromě změny protokolu se změnila i architektura sítě.
Americká vláda podpořila projekt NSF (National Science Foundation) na výstavbu páteřní sítě
(Backbone) rodícího se Internetu nazvanou NSFNET která umožňovala přenosovou
rychlost 56 kbps a o sedm let později až 44.7 Mbps
V roce 1989 došlo ke konci studené války a instituce ARPANET byla zrušena.
Správu internetu poté převzala organizace spravující páteřní síť
NSFNET
Internet se postupně rozšířil i do okolního světa kde postupně vznikají
další páteřní linky (v Evropě EBONE). Napojením na síť Eunet v květnu
1990 se internet dostává i do České Republiky. V roce 1992 byla založena
společnost CESNET (Czech Educational and Scientific NETwork, která u nás zajišťuje
páteřní síť a dnes již propojuje všechna univerzitní města uzlovými
body. V Praze byla poté založena síť PASNET (Prague Academic and Scientific
NETwork) vedená
v kolektorech metra optickými kabely s přenosovou rychlostí 155 Mbps. Brzy
poté se objevily i první firmy poskytující připojení (tzv. providři,
poskytovatelé internetu) k internetu pro komerční organizace a domácí uživatele.
Těchto poskytovatelů je dnes více než dvěstě
V dnešní době pak díky prudkému rozvoji techniky existuje několik možností připojení se k síti
internet, závislé pouze na možnostech konkrétního uživatele...